Lenka-sladkova | Historie arabských parfémů

Ne všechny oblasti parfumářství jsou u nás známé. Seznamme se nyní s jednou takovou oblastí a její historií - s parfémy z orientu! Arabové jsou mistři ve výrobě parfémů už od starověku a své umění rozvíjejí dodnes. Svůj obor a profesi povýšili na umění. Arabské parfémy jsou kombinací lehkosti a svěžesti těch nejjemnějších vůní a zároveň velmi intenzivní a dlouhotrvající, nesmírně rozmanité, nabízející nepřeberné množství ovocných, kořeněných, květinových i dřevitých vůní a jejich vzájemných kombinací.

Zpět na začátek

 

Ale zpět na začátek, zpět do starodávné arabské civilizace. Nekonečné a horké pouště s putujícími karavanami velbloudů a zahalenými beduíny, písečné duny v pozadí s fascinujícím východem slunce, poklidné oázy dýchající svěží zelení, paláce v osmanském stylu, které obepínají okouzlující exotické zahrady, noční překrásně nasvícené mešity s nádhernými minarety připomínající drahokamy. Tak v tomto světě se odehrával náš příběh.

 

Arabská civilizace

 

Arabská civilizace je s parfémy spjata od dávných dob. Jedna z prvních zmínek o nich pochází z této oblasti již z doby 4 000 let před naším letopočtem. Jako mnoho vyspělých starověkých kultur považovala i ta arabská vůně za velmi důležité. Parfémy a vůně nesloužily ve starověku pouze jako deodoranty zbavující lidské tělo nepříjemných pachů, neméně důležitá byla také jejich role při náboženských obřadech. Lidé je obětovali nejrůznějším božstvům, aby si naklonili jejich přízeň.

   

Výroba parfémů v arabském světě se stala opravdovým uměním v době příchodu islámu a následujícího zlatého věku arabské civilizace, v období dynastie Abbásovců se sídlem v tehdejším Bagdádu. V islámské kultuře má používání parfémů velkou tradici, podle proroka Mohameda je považováno dokonce za náboženskou povinnost - páteční koupel s použitím parfému je povinností pro každého muslima.

Tyto náboženské rituály podnítily hledání a rozvíjení efektivnějších způsobů, jak vůně produkovat. Zejména díky usilovné práci a géniu talentovaného matematika, filozofa a chemika Al-Kindiho (801-873 n. l.) byly vynalezeny technologické postupy, které moderní parfumářství využívá dodnes. Vyvinul mnoho technik, včetně destilace, odpařování a filtrace, které umožnily sběr vůní rostlin do páry umožňující jejich shromažďování ve formě vody nebo oleje.

Technika destilace, používaná k získání vonné tresti z rostlin, zejména z růží, umožňuje výrobu ve velkém měřítku. V rozsáhlých oblastech Persie se začaly pěstovat růže - zdroj růžového oleje, Bagdád se proměnil v "město vůní". Stal se celosvětovým centrem parfumářského průmyslu, zde vyrobené parfémy se začaly objevovat ve všech koutech arabského impéria i mimo něj.

   

Začalo se používat nejrůznějších druhů vonných rostlin. Arabští a perští obchodníci měli díky bohatým kontaktům přístup k různým cizokrajným kořením, bylinám a jiným vonným materiálům. Kromě obchodování začali Arabové spousty těchto exotických materiálů úspěšně pěstovat mimo jejich původní oblasti v zemích s pro ně příznivějším klimatem. Například jasmín nebo citrusy, důležité to ingredience v moderním parfumářském průmyslu, byly pěstovány v jižní a jihovýchodní Asii, další komponenty byly dováženy např. z Indie nebo Číny.

Používáno bylo také ovoce jako jablka, meruňky, třešně mahaleb, citron, broskve a kdoule. Květinové složky zahrnovaly topolovku, hyacint, jasmín, narcis, lilie, myrtu, pandán, růže a fialky. Velmi oblíbené a využívané byly vůně bylin a koření. Mezi další vonné materiály patřily neobvyklé složky jako onycha, pissasphalt a hyraceum. Jako základ se používaly oleje z hořkých mandlí, bavlny, oliv a sezamu.

Tehdejší rozkvět a zlatý věk parfumářského průmyslu v arabské civilizaci ostře kontrastoval s jeho stavem v Evropě, kde bylo v té době umění výroby parfémů téměř zapomenuto. Až křižácká vojska, vracející se z válečných tažení v Orientu, s sebou přivážela ukořistěné parfémy jako dárky pro své manželky a milenky a pomohla tak znovu obnovit zájem o parfémy u nás na starém kontinentu.